Termín bioterapie je nahrazen termínem biomedicína nebo dokonce jednoduše "biologika". Jedná se o lék vyráběný živými buňkami (proto bio), které jsou naprogramovány k syntéze protilátky (monoklonální) nebo fúzního proteinu. Tato imunomodulační biomedicína se hojně využívá při zánětlivých revmatických onemocněních (revmatoidní artritida,...), zánětlivých střevních onemocněních (Crohnova choroba), lupénce a roztroušené skleróze.

Biomedicína je imunosupresivum, které působí na velmi přesný "biologický" cíl. Tento cíl je specificky vybrán proto, že zasahuje do mechanismů autoimunitních onemocnění. Například u lupusu byla prokázána hlavní úloha B lymfocytů a také dráhy interferonu typu I. V tomto případě se jedná o tzv.

Belimumab působí tak, že snižuje aktivitu autoreaktivních B lymfocytů. Tuto léčbu lze použít u dětí od 5 let věku. Belimumab, lze použít jako měsíční intravenózní perfuzi nebo jako týdenní podkožní injekci.

Jedná se o první biomedikament, který byl schválen pro použití u systémového lupusu. Jeho účinnost je uznávána zejména u kožních a kloubních forem onemocnění a v případech proliferativního poškození ledvin, ale nebyla hodnocena v případě postižení mozku. V současné době se proto u tohoto typu lupusu nedoporučuje.

U některých obtížných forem lupusu se používají jiné anti-B lymfocytární molekuly, jako je rituximab, ale vyvíjejí se i další možnosti, zejména blokování T a B lymfocytů.

Anifrolumab je monoklonální protilátka, která blokuje aktivitu receptorů pro interferon typu I, čímž moduluje často zvýšenou interferonovou odpověď u systémového lupusu, která je spojena se zvýšenou aktivitou a závažností onemocnění. Anifrolumab lze použít jako přídatnou léčbu k léčbě dospělých se středně těžkým až těžkým systémovým lupusem erythematodes (SLE), který je aktivní, přestože dostávají standardní léčbu.

V současné době se u lupusu zkoumá více než padesát různých biomedicínských přípravků, které v budoucnu jistě zásadně změní léčebné strategie.